o vztahu člověka ke krajině, k přírodnímu a kulturnímu bohatství
Petr Mikšíček, Jiří Sádlo, Maxim Velčovský
Reflexe studentů: Česká krajina podle Maxima
22/4/2009 Tereza Adámková Lidové noviny [PDF 17 kB]
GLOSA
Šestý díl Úsvitu v Čechách byl vskutku výjimečný, do brněnského Divadla Husa na provázku tentokrát dorazil pouze jediný z avizovaných hostů, úspěšný designér Maxim Velčovský. Nepředpokládaná komplikace ovšem přinesla do celého debatního cyklu příjemné osvěžení. Maxim Velčovský během více než hodinové promluvy na téma Česká krajina vyslovil mnoho podnětných myšlenek. O tom, jak hledáme národní identitu v broušeném sklu a perníkových srdcích, jak ztrácíme vkus v obchoďácích za velkými městy, které vypadají jako kravíny, a jak je to všechno způsobené naší ignorancí vůči prostředí, ve kterém žijeme.
Podle Maxima Velčovského proto spíše přežíváme, neboť nedokážeme odolat levné masové kvantitě, na úkor kvality bohužel. A to nekvalitní, čím se obklopujeme, krajina vnější, ovlivňuje dlouhodobě naši krajinu vnitřní. V pozitivním i negativním slova smyslu. Zajímavá idea spojitosti nitra s přírodou, resp. krajinou, by se proto podle mě, ať už to zní jakkoli naivně, měla stát krédem člověka našich dní.