o obrazu české společnosti v kulturních a uměleckých projektech
Jan Kraus, Jan Rejžek, Irena Obermannová, Milan Knížák
Česká kultura s Janem Rejžkem
9/7/2009 Respekt [PDF 195 kB]
On-line rozhovor s Janem Rejžkem se uskutečnil na webových stránkách týdeníku Respekt.
Rita Holoubková: Když bylo před dvaceti lety panu Gottovi padesát, říkala jsem si, že bude končit s kariérou jako šedesátník, aby si ho fanoušci navždy pamatovali na vrcholu mužných sil. Nedávno mu bylo sedmdesát a nezaregistro-vala jsem, že by hodlal ukončit svoji kariéru. Snad jen britská královna slouží svému lidu déle než on. Jenže, u ní je to smysl pro odpovědnost a úcta k tradici, co Alžbětu každé ráno nutí vstát z postele a hrát roli královny, ale u našeho krále popmusic jsem žádné důvody nenalezla. Co Vy, pane Rejžku? Máte vysvětlení, proč se stařík nad hrobem každé ráno mění ve zlatého, dnes již poněkud opelichaného, slavíka?
Jan Rejžek: Dobrý den, zdravím všechny diskutéry on-line. Doufám, že na všechny otázky stihnu odpovědět, i když se některé vymykají tématu. Pokud jde o toho Gotta, věřím v jeho soudnost, že sám pozná, kdy mu to už nezpívá. Třeba chce trumfnout Franka Sinatru, který pěl ještě v osmdesáti.
Jiří Hlůva: Dobrý den pane Rejžku, zajímalo by mě jak se díváte na vystěhování squaterů z Milady. A zda jde tento konkrétní squat považovat za centrum alternativní kultury? S pozdravem Hlůva
Jan Rejžek: Kocáb měl na Pražských jazzových dnech kdysi příležitostnou kapelu Nouzový úlet. Tohle je jeho úlet jako Brno. Nepleťte si, prosím, pojmy, squat nerovná se automaticky alternativní kultura, stejně tak jako není každý bezdomovec Charles Bukowski.
Kamil Rybár: Pane Rejžku, chtěl bych se Vás zeptat, jak se díváte na pořádání Olympijských her v ČR. Není mistrovství světa v Liberci důkazem, že tyto akce nezvládáme?
Jan Rejžek: Byl to nesmyslný, megalomanský nápad primátora Béma a jeho kamarádíčků, kteří se nechtěli napakovat. Ano, Liberec s naší zlatou Kačenkou je varovný příklad.
Honzska: V čem si myslíte, že máme v Čechách kulturní nadvládu - výhodu oproti jiným státům. Svět nás vidí hlavně jako zemičku bohatou na památky, ale jaká je opravdová kulturní hodnota ČR potažmo Evropy?
Jan Rejžek: Já si nemyslím, že máme v čemkoli nadvládu, natož v kultuře. Kulturní hodnoty navíc zosobňují konkrétní umělci a díla, nikoli ČR jako celek, proboha!
Milan Lukavský: Vážený pane Rejžku, rád bych se Vás zeptal na to, co si vy myslíte o Václavu Klausovi? Je správné, aby proti němu umělci protestovali?
Jan Rejžek: Myslím si o něm téměř to nejhorší. Možná, že žere i chrousty. Je správné, aby proti němu protestovali nejen umělci, ale všichni nezaslepení občané, kterým se hrubě nelíbí jeho podezřele proruská orientace, arogance v případu nejmenování soudního čekatele Petra Langera, ne a na just nepodepsání Lisabonské smlouvy a vůbec pohrdání ústavou.
Tom: Dobrý den, jak hodnotíte návrat plukovníka Komorouse, který se teď ve funkci náměstka promenuje ve vládě ve své fešácké uniformě? Lze to považovat za zpestření kultury České banánové republiky? Nemají tyto kulturní prvky tradici spíše v jihoamerických diktaturách?
Jan Rejžek: Pozor, malé překvapení. S dotyčným se poměrně dobře známe a jakkoli jsem si cenil jeho práce šéfa NPC, tohle si milý Gogo mohl odpustit a taky jsem mu to nedávno vpálil. Navíc dělat náměstka šaškovi typu Peciny, to je tedy kariéra…
Jiří Pallas: Ahoj, lze srovnávat Gottovo kolaborantsví s Nohavicovým udavačstvím?
Jan Rejžek: Ahoj Jirko, nelze. Nohavica svým práskáním zkomplikoval několika lidem život. Gott jim ho coby posel dobrých zpráv zkrášloval, že…Gott měl na udávání (hlavně hudebních kritiků v Melodii) své lidi, třebaže bude říkat, že o tom nevěděl.
Ondra: Dobrý den pane Rejžku, mám dotaz obecnější povahy. Asi se shodneme, že stát by měl finančně podporovat “živé” (tedy řekněme nově vznikající) umění formou různých podpor, grantů, atd., atd). Jaký by podle Vás byl v našich podmínkách ideální model, aby tyto peníze na jedné straně rozdělovali lidé kteří danému uměleckému žánru rozumějí (např. filmaři, herci, hudebníci, výtvarníci, tanečníci, atd.) a na druhou stranu aby nad těmito lidmi byla nějaká obecnější kontrola (patrně formou nějakého dohledu ministerstva kultury, vlády nebo parlamentu). A jaká by podle Vás měla být kritéria hodnocení pro přidělování těchto peněz a následné hodnocení takto podpořených projektů. Děkuji.
Jan Rejžek: Žádný model není ideální.
Kabinet Havel: Daří se dnes podle Vás uměleckým projektům přinášet témata, které by pojmenovaly naši současnost a v nichž by se dnešní společnost mohla nějak najít? Protíná se kultura se svou přítomností? Zanechává v ní nějaký důležitý otisk?
Jan Rejžek: Jéžišmarjá, ještě to tak! Naši současnost pojmenovávají média. Od umění čekám něco úplně jiného. A společnost ať se najde v čem chce. Každá kultura, je-li takovou, se přece protíná s svou přítomností a zanechává otisk.
Jana: Dobrý den, předpokládám, že jste čtenářem tohoto časopisu. Jak se Vám líbil rozhovor s “hvězdou světové reklamy” (titulek na hlavní straně časopisu) panem Zachariášem v posledním Respektu? Co si myslíte o tom, že se v Respektu poslední dobou objevuje stále více článků (a titulků), které by se hodily spíš do průměrných “lifestylových” časopisů?
Jan Rejžek: Ano, jsem čtenářem. Rozhovor s Ivanem Zachariášem se mi líbil, neboť přináší jeho širší úvahy o české kinematografii a rozhodně překračuje rámec propagačních rozhovorů z Vámi zmiňovaných lifestylových tiskovin.
Jan Vnouček: Dobrý den přeji, pane Rejžku, co si myslíte o životaschopnosti českého morálního kodexu (byl-li vůbec kdy nějaký), až odejde na onen svět generace lidí, kteří bojovali proti komunistické hydře nekompromisně a zpečetili si tak osud svůj i svých bližních (vlastních dětí etc.)? Lze význam pevného svědomí předat potomkům žijícím ve zcela jiném světě? Obecněji - domníváte se, že se proti devastátorům lidství má postupovat stejně - tedy nelidsky (otevřený, krvavý a násilný útok proti diktátorskému režimu) nebo cestou sametových revolucí a diplomatických jednání za kulatým stolem? Děkuji za odpovědi a zůstávám s pozdravem J. Vnouček.
Jan Rejžek: Co to, líběj dovolit, pane Vnoučku, má být, ten český morální kodex? Jak se liší od islandského? Já bych se spokojil s desaterem přikázání včetně předávání potomkům. Pojem devastátor lidství je pěkný, ale leckdo si pod tím postupně představoval i Tita a Reagana, tak pozor.
Kabinet Havel: Jak vnímáte stav současné české kultury/současného českého umění? A co bychom měli udělat pro její/jeho zkvalitnění?
Jan Rejžek: To je otázka jak z pomocné školy. Kultura a umění není voda na českých tocích, abyste konstatovali její stav dnes v sedm ráno. Je v nějakém vývoji, mění se, krní, překvapuje…Pro její zkvalitnění nedělejme nic, ona se jako vždycky o sebe nějak postará.
Kabinet Havel. Navštívili jste v poslední době nějaký film, divadelní představení, výstavu, koncert, happening, nebo i více akcí, které by vás zaujaly, oslovily, fascinovaly? Vybavíte si nějaký silný umělecký zážitek? Proč to na vás tak zapůsobilo?
Jan Rejžek: Samozřejmě. Namátkou Respect festival 2009 a Mari Boine, Kasai All Stars či Issa Bagayogo. Nigel Kennedy ve Valdštejnské zahradě. Oněgin byl Rusák v Divadle v Dlouhé a Bohyně masakru v Činoherním klubu. Dosud nevydané povídky a eseje Charlese Bukowského Pobryndané spisy, romány Bílý tygr Aravinda Adigy, Tajný deník Sebastiana Barryho, Bel Canto Ann Patchettové a Krvavý poledník Cormaca McCarthyho. Novákův dokument Občan Havel přikuluje, Dornhelmovo zfilmování Bohémy s Netrebkovou. Nic z toho mě nenudilo.
Kabinet Havel: Čím se podle vás doba uplynulých dvaceti let mezi lety 1989 a 2009 zapíše do paměti české společnosti?
Jan Rejžek: Tím, že se bezčasí změnilo v čas a z většiny bázlivých pseudoobčanů se mohli stát a také stali svéprávní svobodní lidé.
Kabinet Havel. Jak se česká kultura proměnila od roku 1989? Lze vystopovat nějaký trend mezi lety 1989 a 2009? Měla a má kultura nějaký zásadní vliv i na proměnu naší společnosti?
Jan Rejžek: Zásadně se proměnily podmínky, okolnosti a vlivy, nikoli kultura. Zmizela cenzura, kulturtrégři. Každá kultura, je-li kulturou a nikoli šmírou, má vliv na proměnu společnosti.
Matěj R.: Kdy byla podle vás v průběhu dějin česká kultura na vrcholu a Evropa ji registrovala a respektovala?
Jan Rejžek: Matěji, pletete si kulturu s Gambrinus ligou. Evropa registrovala a respektovala české tvůrce a jejich díla, co já vím, už od časů Jana Dismase Zelenky nebo Josefa Myslivečka, ale nikoli podle toho, v jakém dresu hrají.
Lukáš Vaněk: Dobrý den pane Rejžku, chtěl bych úvodem říci, že jsem velký fanda Evropské unie, ale ani to mi nezabrání ji kritizovat v určitých směrech. Co si myslíte Vy o Lisabonské smlouvě a EU?
Jan Rejžek: Milý Lukáši, tak to jsme oba fandové téhož. Možná ještě navíc taky fandíte Slavii. A i tu je nutno někdy kritizovat.
Irena V.: Je vašemu srdci bližší svátek příchodu Cyrila a Metoděje nebo svátek připomínající upálení Jana Husa?
Jan Rejžek: Žádný svátek není mému srdci bližší ani vzdálenější. Lidi jo.
S. Kotlán: Co říkáte možnosti zřízení jazykové policie na Slovensku? Postihům za nesprávné používání jazyka?
Jan Rejžek: Nic jiného jsem od Fica snad ani nečekal. Jak říkáme my, Jihočeši. Chujovina!
Hynek Baran: Měl jste někdy po roce 89 chuť z téhle země odejít? Byl jste někdy se situací v Česku tak nespokojený, že jste o tom třeba i jen chvíli přemýšlel?
Jan Rejžek: Zřejmě žertujete. PŘED rokem 1989 mnohokrát. PO nikdy.
M. Zansky: Dobrý den, pane Rejžku, v čem vidíte smysl a přínos debat podobných této, pořádané Kabinetem Havel?
Jan Rejžek: Upřímně řečeno, podle formulace otázek, které přišly z Kabinetu Havel, tak v ničem.
P. Fogl: Mají podle vás Češi dostatečně vyvinutý smysl pro veřejné debatování a diskuse?
Jan Rejžek: Jak kteří. Asi jako Argentinci a Mongolové.
Lukáš Bystřický: Myslíte, že se vývojem geopolitické situace přemístí sdrce Evropy a jeho kulturního života na Východ (nebo na Západ)?
Jan Rejžek: Nemyslím si to.
Dan Kefr: V které oblasti podle vás současná česká kultura nejvíce pokulhává - v literatuře, hudbě, divadle, filmu, výtvarnu… ?
Jan Rejžek: Zase. Pokulhává leda zraněný fotbalista, nikoli kultura. Buď je nebo není.
Magda: Prozradíte, která je kniha vašeho srdce?
Jan Rejžek: Tolik místa tady nemáme. Já něco napíšu a pak si zítra vzpomenu na jinou a už to nepůjde vrátit. Ale abych nezklamal. V každém období života to bylo samozřejmě něco jiného. Neználek. Kdo chytá v žitě. Malý princ. Hemingway. Karel Poláček. Raymond Chandler. Mistr a Markétka. Bohumil Hrabal. Bernard Malamud. Až po Jonathana Littella a Laskavé bohyně.
Jana Lásková: Stalo se vám, že se po čase některá vaše hudební kritika i vám osobně začala jevit jako chybná? Co má pak kritik v takovém případě udělat? Které kulturní počiny byste si nikdy nedovolil nebo netroufl hodnotit?
Jan Rejžek: Vysloveně chybná asi ne, spíš některé formulace. Myslíte, že by se pak měl jít kritik utopit? Stává se, ale nemělo by. Nedovolil bych si (veřejně) hodnotit kulturní počiny svých příbuzných. Jinak neznám hranice.